Nevím, jestli někdo tuto větu už řekl přede mnou, ale připadá mi velice trefná.
Sport provází člověka po celý život. Alespoň by měl. Napadá mě otázka, z jakého důvodu se vlastně člověk sportem zabývá. V dětství si určitě ani neuvědomuje, že sportuje, ale jen si hraje se svými vrstevníky.
Hraje si tak, že
· jezdí na kole
· běhá
· hraje fotbal
· plave
· střílí z luku
Proč ale dělat nějaký sport jako dospělý nebo dokonce senior? V podstatě z toho samého důvodu, a ještě alespoň jednoho navíc.
Dokud si bude člověk hrát, jeho mládí mu jen tak sbohem nedá. Alespoň to duševní. S tím jistě souvisí i chuť k životu. A ten druhý důvod? Aby mu nedalo sbohem tělo. Je potřeba udržovat fyzické síly až do nejpozdějšího věku. Určitě se tato investice vyplatí.
Věk je jenom číslo v rodném listě
Pokud by někdo namítl, že v šedesáti sedmdesáti anebo dokonce osmdesáti už je pozdě s nějakým sportem začít, má možná tak trochu pravdu.
Nejlepší by bylo pokračovat.Ale pokud už tu dobu předešlé přípravy na aktivní stáří tak trochu propásl, není také ještě nic ztraceno.
Je přeci celá řada sportů, které mohou provozovat i lidé méně fyzicky zdatní, staršího věku nebo s nějakým fyzickým omezením, Vzpomínám si, jak jsem v jednom francouzském dokumentu viděla v parku několik stařečků hrát zajímavou francouzskou hru pétanque. Když se sešli, řekla bych, že je to několik starých unavených pánů. Sotva však započali se hrou, stali se z nich opět malí kluci, kteří jeden druhému nic nedarují. A o tom to přeci je. 
Hráli jste v mládí fotbal? Co zkusit stolní fotbálek?
Na tenis už nemáte dech? On ping pong také dokáže pěkně rozproudit krev.
Na běh už není dostatek sil?I chůze v přírodě může být zajímavým zážitkem.
Důležité je, předčasně nezestárnout tím, že už si neumíme hrát. Život je přeci moc hezký na to, abychom si ho záměrně zkracovali.